Jak často žáci během školního roku slyší „máš tam chybu, špatně, to je blbost, ty jsi to nějak popletl“.
Žák dostane špatnou známku, protože udělal moře chyb a snaží se tu špatnou známku před rodiči ututlat. Autorovi výše uvedené písemky brzy dojde, že kreativita se ve školském systému nevyplácí a začne o kreativitu přicházet. Popravdě řečeno v tomto systému, kreativitu ani nepotřebuje. Důležité je zopakovat bezchybně probranou látku. No a takto vybaveni jedinci vstupují do pracovního života, kde se setkají se zadáním šéfa „Tak si nějak poraď, vymysli něco“. No jo, jenže oni tu kreativitu před léty ve škole ztratili a teď ji po něm chtějí…
Proto má většina lidí z vlastní chyby strach, a pokud nějakou udělají, snaží se jí ututlat. Jestliže celé školství je zaměřeno na práci, kde se prostě chyby nedělají, tak po 13 či 18 letech takového působení, mají lidé pod kůží sdělení: „Chyby se nedělají! Chyba je něco špatného!“
Aby se z chyb mohla stávat inovace nebo zkušenost pro ostatní, je nutné nastavit nejen firemní procesy a kulturu, ale hlavně změnit:
- postoj jednotlivce k chybám.
- postoj zaměstnanců k chybě.
- odstranit strach udělat chybu.
- vytvořit postoj přijímání chyby.
Ty firmy, které vytvoří firemní kulturu, kde se lidé z chyb učí, získají loajální zaměstnance a zdroj inovací. ????
